Lorem ipsum

read more

Pražský hrad

Pražský hrad je jedinečnou lokalitou s tisíciletou tradicí trvalého osídlení a nepřerušené lidské aktivity. Stal se sídlem světských a církevních autorit Přemyslovského knížetství a všech následujících středoevropských států, které určily Prahu za své hlavní město.

  • Před 850

Před 850

Přírodní prostředí

Přírodní prostředí výrazně determinovalo charakter a rozsah osídlení na hradčanském ostrohu. Původní reliéf návrší nebyl k založení trvalého osídlení příliš vhodný, právě naopak. Úzký, protáhlý a klenutý hřbet rozdělovala na dva bloky příční brázda („rokle“), podloží vystupovalo na temenu v podobě skalních výchozů a svahy byly členité a zbrázděné roklemi.1 Obr. 1

Obr. 1: Rekonstrukce původního terénu Pražského hradu. 1 – západní kra ostrohu, 2 – východní kra ostrohu, 3 – tzv. příčná rokle. Zdroj: ARÚ Praha, Pražský hrad

Obr. 1: Rekonstrukce původního terénu Pražského hradu. 1 – západní kra ostrohu, 2 – východní kra ostrohu, 3 – tzv. příčná rokle. Zdroj: ARÚ Praha, Pražský hrad

Skalní podklad hradčanského hřbetu tvoří staropaleozoické horniny – velmi odolné křemence, droby a pískovce střídané vrstvami břidlic. Základní morfologický tvar se zformoval během zvětrávacích pochodů ve třetihorách a čtvrtohorách mezi řekou Vltavou a jejími dvěma levostrannými přítoky, dnes zaniklým Malostranským potokem a Brusnicí.2

Danou geomorfologickou nehostinnost kompenzovala strategická centrální poloha lokality v kotlině, blízkost mohutné řeky Vltavy i křižovatky obchodních cest, viditelnost dané dominanty dodaleka a v neposlední řadě přítomnost vodních zdrojů.Obr. 2 Jako přirozené zdroje vody sloužily vývěry spodních vod na svazích ostrohu. I proto vznikla ochota na tomto místě založit trvalé sídlo, které si v nemalé míře vynutilo velké zásahy do morfologie terénu. Přírodní prostředí ostrohu nebylo až tak limitující pro možnou lidskou činnost. Skalní temeno bylo pravděpodobně holé a vyprahlé (jak naznačuje spojitost s názvem Praha). Jižní svah zarůstal teplomilnými křovinami, naopak severní byl porostlý bukovo-jedlovým lesem s příměsí tisu.2

Obr. 2: Model současného povrchu terénu pro území Prahy mezi Střešovicemi, Dejvicemi a Malou Stranou. Výškopis podle mapy 1 : 5000. Částečně eliminováno těleso barokního opevnění. 1 – vodoteče otevřené, současné koryto Vltavy, 2 – zaniklé vodoteče s rekonstruovaným průběhem (podle Zavřel 2001 a Záruba – Šimek 1963), 3 – paleomeandry pleistocenní Vltavy (podle Záruba – Šimek 1963), 4 – holocenní zaniklé rameno Vltavy (podle Záruba – Šimek 1964), 5 – románský pražský hrad. Zdroj: ARÚ Praha, Pražský hrad

Obr. 2: Model současného povrchu terénu pro území Prahy mezi Střešovicemi, Dejvicemi a Malou Stranou. Výškopis podle mapy 1 : 5000. Částečně eliminováno těleso barokního opevnění. 1 – vodoteče otevřené, současné koryto Vltavy, 2 – zaniklé vodoteče s rekonstruovaným průběhem (podle Zavřel 2001 a Záruba – Šimek 1963), 3 – paleomeandry pleistocenní Vltavy (podle Záruba – Šimek 1963), 4 – holocenní zaniklé rameno Vltavy (podle Záruba – Šimek 1964), 5 – románský pražský hrad. Zdroj: ARÚ Praha, Pražský hrad

Okolí hradu nabízelo i možnosti pro získávání nerostných surovin. Nejdůležitější byly železné rudy na jižních svazích hradčanského hřbetu a zdroje stavebního kamene (opuky), které se nacházely na nedalekém Petříně, Vedle nich se využívaly pro stavební účely i říční oblázky (dlažby) a říční písky (přísada do malty) i dřevo z Jeleního příkopu. Spraše z hradu a jeho okolí sloužily jako cihlářská surovina.3

Osídlení

Pražský hrad představuje unikátní příklad kontinuálního osídlení a nepřetržité lidské činnosti po dobu delší než tisíc let. V raném středověku se osídlení podřizovalo přirozené konfiguraci terénu. Stavitelé byli nuceni k postupnému snižování, zarovnávání terénu a vyplňování nerovností. Na svazích se ukládaly navážky, jejichž mocnost dnes přesahuje až 16 m. I proto jsou nálezy pravěkého charakteru ojedinělé.4 Obr. 3

Obr. 3: Eneolithic grave, part of a cemetery of the Corded Ware culture (2900–2600 BC), found in the Lumbe Garden on the Northern foreground of Prague Castle in 1996. Credit: Institute of Archaeology of the Academy of Sciences of the Czech Republic, Prague Castle

Obr. 3: Eneolithic grave, part of a cemetery of the Corded Ware culture (2900–2600 BC), found in the Lumbe Garden on the Northern foreground of Prague Castle in 1996. Credit: Institute of Archaeology of the Academy of Sciences of the Czech Republic, Prague Castle

Nejstarší doklady osídlení se koncentrují do prostoru severozápadního předpolí Pražského hradu. Nejstarším nálezem je špička mamutího klu z dospělého mamuta, objevená v pleistocenních sprašových sedimentech Jízdárny Pražského hradu v roce 2004 (40 000 a 26 000 let př. n. l.).5

Z tohoto prostoru pocházejí i první doklady lidské přítomnosti, které sahají do mladší doby kamenné – neolitu (6.–5. tisíciletí př. n. l.). Pět jam kultury s lineární keramikou bylo součástí sídliště v tzv. Lumbeho zahradě. Vedle sídlištních objektů byly nalezeny dvě pohřebiště kultury se šňůrovou keramikou a únětické kultury, objevené v průběhu archeologického výzkumu v roce 1996.6 7 Obr. 4

Obr. 4: Map of Prague Castle area with Prehistoric finds. Marked locations: 1 – Jiřská Street – Eneolithic period; 2 – Slévárenské Court – Roman Empire; 3 – Hradčanské Squarre – Bronze Age; 5 – Lumbe Garden – Eneolithic period; 6 – Jelení street – Eneolithic and Bronze Age. Blue points within the Prague Castle area mark prehistoric finds, in situ as well as in secondary positions. Credit: Institute of Archaeology of the Academy of Sciences of the Czech Republic, Prague Castle

Obr. 4: Map of Prague Castle area with Prehistoric finds. Marked locations: 1 – Jiřská Street – Eneolithic period; 2 – Slévárenské Court – Roman Empire; 3 – Hradčanské Squarre – Bronze Age; 5 – Lumbe Garden – Eneolithic period; 6 – Jelení street – Eneolithic and Bronze Age. Blue points within the Prague Castle area mark prehistoric finds, in situ as well as in secondary positions. Credit: Institute of Archaeology of the Academy of Sciences of the Czech Republic, Prague Castle

Až do 80. let 20. století panoval předpoklad, že prostor budoucího přemyslovského hradu nebyl ve starší době osídlen. První nálezy byly objevovány v sekundárních polohách, zejména v násypech valů. Výzkumem v roce 1987 se podařilo odhalit zlomek keramiky v původní poloze. Dnes na základě početnějších nálezů nepochybujeme, že ostroh byl osídlený v eneolitu (4000 let př. n. l.) a v mladší době bronzové v období tzv. knovízské kultury (1200–1000 př. n. l.).6

Z doby římské pochází z Hradu ojedinělý nález šatové spony bez jasných nálezových okolností a zlomek římské keramiky terry sigilatty upravený do tvaru závěsku, který na krku nosil pravděpodobně jeden ze stavitelů raně středověkého opevnění. 6

Reference

1 Frolík, Jan, ‘The natural settings of Prague Castle’, in The Story of Prague Castle, Prague, 2003, pp. 30-35

2 Maříková-Kubková, Jana and Herichová, Iva, ‘Geologický a topograficko-urbanistický vývoj areálu’, in Archeologický atlas Pražského hradu, Díl I., Castrum Pragense 10, Prague, 2009, pp. 59-66

3 Zavřel, Jan, ‘Geologie, morfologie a osídlovaní malostranské kotliny’, in Medivaealia Archaeologica 3, Pražský hrad a Malá strana, Prague, 2001, pp. 7-27

4 Maříková-Kubková, Jana and Herichová, Iva, ‘Geologický a topograficko-urbanistický vývoj areálu’, in Archeologický atlas Pražského hradu, Díl I., Castrum Pragense 10, Prague, 2009, pp. 59-66

5 Herichová, Iva, ‘Desať archeologických skvostov z Pražského hradu’, Historická revue, vol. XX, no. 1, 2009, p. 32

6 Frolík, Jan, ‘The prehistoric finds’, in The Story of Prague Castle, Prague, 2003, pp. 36-41

7 Březinová, Helena and Turek, Jan, ‘Šňůrové a raně středověké pohřebiště v severním předpolí Pražského hradu – archeologický výzkum v Lumbeho zahradě’, Archeologické rozhledy, vol. LI, 1999, pp. 653-687

Pokračovat: 850-1050 n. l.

PŘÍRODNÍ PROSTŘEDÍ OSÍDLENÍ

sdílet tisk

nahoru ↑